Horse Dream

Plemena Koníků 

_________________________________________________________________

Fríský kůň (Černá perla)

Název plemene: Fríský kůň

Původ: Nizozemsko
Typ: barokní kůň
KVH: 155 – 165 cm
Barvy: Vraník


Historie
Fríský kůň byl ve středověku oblíbený rytířský kůň kvůli své síle a vysoké, elegantní akci předních nohou. Byl často malován starými holandskými malíři, kteří ho vždy vyobrazovali jako hrdého koně. Později se křížili se španělskými koňmi, což jim dodalo jemnější rysy. Sami fríští koně se také podíleli na zušlechťování jiných plemen, například fellských a daleských ponyů, shirských koní, württemberských a oldenburských teplokrevníků. Během 15. a 16. století se využívali ve francouzské a španělské jezdecké škole.


Povaha
Fríští koně jsou mírné, přátelské povahy, jsou šikovní na drezúru i když se obtížněji učí. Jsou dobře ovladatelní, elegantní a živí.

Konstituce
Hlava je španělského typu, krk je obloukovitý a vysoko nasazený. Lopatky umožňují vysokou akci předních končetin, hřbet je delší, záď skloněná. Končetiny jsou pevné, mají rousy, kopyta jsou kvalitní. Žíně i rousy jsou husté a mírně zvlněné.
Srst je pouze černá, povolena je jen malá bílá hvězda na čele. V kohoutku dorůstají 155 – 165 cm

Využití
Dříve byli fríští koně oblíbenými jezdeckými zvířaty rytířů, využívali se v zemědělství a na klusácké dostihy. Také se využívali ve vysokých jezdeckých školách. Dnes jsou to spíše reprezentativní koně, které můžeme vidět hlavně na přehlídkách.

Anglický plnokrevník (A1/1)

Název plemene: Anglický plnokrevník – A1/1

Původ: Velká Británie
Typ: plnokrevník
KVH: 155 - 168 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník


Historie
A1/1 byli vyšlechtěni speciálně pro dostihový sport na počátku 17. století. Vznik tohoto plemene se přičítá třem koním: první byl Byerley Turk, pravděpodobně achal-teke. Jeho syn Jig a vnuk Herod jsou zakladateli skvělé linie dostihových koní. Druhým koněm byl Darley Arabian a byl pravděpodobně nejvýznamnější pro vznik A1/1. Dal několik prvotřídních koní, zakladatelů linií. Třetí byl Godolphin Barb. Pocházející pravděpodobně z Maroka. Tak vznikly tři nejvýznamější linie v chovu anglického plnokrevníka.


Povaha
Povaha těchto koní je obtížná, lekavá s nepřiměřenými reakcemi. Rádi a rychle běhají, ale neradi se zastavují. Jsou nervózní a svéhlaví. Potřebují zkušené jezdce, kteří je dokáží zvládnout. Pro dostihy je tato povaha nepostradatelná.

Konstituce
Hlava je jemná s rovným profilem, krk je elegantně ohnutý. Lopatky jsou šikmé, hřbet krátký a pevný. Záď je mírně skloněná a svalnatá. Končetiny jsou pevné, bez rousů, klouby silné. Zadní končetiny jsou dlouhé, osvalené, hlezna silná. Přední jsou jemnější, klouby ploché. Stavba těla je atletická, uzpůsobená rychlému běhu.
Srst má hedvábný lesk. Barvy mohou být bílá, hnědá, ryzá, černá, vzácně palomino.
V kohoutku dorůstá výšky 155 až 168 cm.

Využití
Původní využití je pro dostihový sport, pro který se A1/1 chovají dodnes. Dále jsou ale také díky své bojovnosti skvělí pro soutěže v military, osvědčili se při parkúrovém skákání a na honech. Také se podílí na zušlechťování ostatních plemen. Jeho krev mají mimo jiné i čeští teplokrevníci a koně Kinských.

Kladrubský kůň

Název plemene: Kladrubský kůň

Původ: Česká republika
Typ: barokní kůň
KVH: 165 – 170 cm
Barvy: bělouš, vraník


Historie
Počátky plemene sahají do 16. století, do období Habsburské monarchie. Jeho předci byli španělští a staroitalští koně. V roce 1579 byl založen dvorní hřebčín císařem Rudolfem II. a stal se centrem chovu kladrubských koní. V 18. století vznikly 3 významné linie, jejichž zakladateli byli hřebci Pepoli, jehož potomci byli prvotřídní chovní koně Generale a Generalissimus, další byli Sacramoso a Napoleone. Starokladrubští bělouši jsou dodnes chováni v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem. Stádo kladrubských vraníků však bylo během druhé světové války zničeno a hrozil zánik této linie. Naštěstí se zachránilo několik klisen a černí kladrubáci se přestěhovali do hřebčína Slatiňany. Kladrubský kůň byl prohlášen za českou národní památku.


Povaha
Kladrubští koně jsou přátelští, ochotní a pracovití. Jsou laskaví, učenliví a energičtí. Jsou také vytrvalí a dobře ovladatelní.

Konstituce
Hlava je výrazně klabonosá, krk je svalnatý a klenutý. Lopatky jsou strmé a hrudník hluboký. Hřbet je delší a pevný, záď kulatá, svalnatá a poměrně vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou silné s dobrými klouby a bez rousů. Kopyta jsou tvrdá.
Srst je bílá nebo černá, ale začínají se objevovat i ryzáci. V kohoutku mají průměrně 165 – 170 cm.

Využití
Kladrubští koně byli původně kočároví koně. Dnes se využívají při přehlídkách a tradičně střežení kladrubských běloušů veze startéra Velké Pardubické na start. Jsou také vyhledávaní koně do vozatajských závodů. Křížením s jinými teplokrevníky vznikají výborní jezdečtí koně s drezúrním nadáním.

 

 

 

Lipicán

 

Název plemene: Lipicán

Původ: Slovinsko
Typ: barokní kůň
KVH: 152 – 165 cm
Barvy: bělouš


Historie
Původ plemene je ve slovinském hřebčíně Lipica, kde vzniklo v 16. století. Jeho předci byli bílí španělští koně a cílem bylo vyšlechtit elegantní bělouše pro královský dvůr. Španělští koně se křížili s neapolskými koňmi, arabskými a anglickými plnokrevníky, dánskými a německými teplokrevníky. Za zakladatele se považuje 6 hřebců: Pluto, bělouš dánského teplokrevníka, Neapolitano, neapolský hnědák, Conversano, neapolský vraník, Favory, kladrubský plavák, Maestroso, bílý kladrubák a Siglavy, arabský bělouš. Vyšlechtilo se tak ušlechtilé bílé plemeno, ale vzácně se může narodit i hnědák. Lipicáni jsou známi díky Španělské vysoké jezdecké škole ve Vídni, kde tradičně vystupují bílí lipičtí hřebci a předvádí nejtěžší prvky vysoké drezúrní školy. Ve španělské škole se také tradičně vždy chová i jeden hnědý lipický hřebec.


Povaha
Lipicáni jsou klidní,soustřediví a učenliví. Jsou ochotní, pracovití a vytrvalí. Jsou také silní a energičtí. Vynikají svou dlouhověkostí a inteligencí

Konstituce
Hlava je atraktivní, krk je krátký a klenutý, hrudník hluboký. Hřbet je delší a pevný, záď je zakulacená, svalnatá a vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou kratší, ale pevné, kopyta jsou kvalitní.
Srst je výhradně bílá, vzácně se může vyskytnout hnědák. V kohoutku měří 152 – 165 cm.

Využití
Původně kočárový kůň se dnes používá ve Španělské vysoké jezdecké škole. Je však také dobrý drezúrní kůň a nejeden lipicán se dopracoval i na Olympiádu. Ve východních zemích se využívá i na lehčí práci v zemědělství.

Lusitáno

 

Název plemene: Lusitano

Původ: Portugalsko
Typ: barokní kůň
KVH: 150 – 160 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník, palomino, plavák


Historie
Název plemene je odvozem od latinského názvu Portugalska: lusitania. Jeho předci jsou španělští koně a dá se říct, že lusitani jsou pouze mírně odlišnou linií španělů. Odlišný název a tím i status plemene získali až v roce 1966. Od španělských koní se liší v několika znacích, Nejdůležitější jsou delší končetiny a tím i větší mrštnost a rychlost lusitanů. Díky tomu se stal jezdeckým koněm toreadorů při býčích zápasech. Tradičně se považuje za velkou ostudu, je-li kůň býkem zraněn.


Povaha
Lusitani jsou rozvážní a klidní koně schopni rychle reagovat. Jsou hbití a vytrvalí. Jsou také inteligentní a učenliví

Konstituce
na rozdíl os španělského koně má lusitano klabonosou hlavu. Krk je krátký a klenutý. Hrudník je široký, lopatky strmé. Hřbet je krátký a pevný, záď zakulacená a svalnatá s nízko posazeným ocasem. Končetiny jsou delší, pevné s dobrými klouby, kopyta jsou tvrdá a kvalitní.
Srst může mít kteroukoli barvu, nesmí se však vyskytnout strakáči. V kohoutku mají 150 až 160 cm.

Využití
Lusitano je stejně jako španělský kůň původně kočárovým koněm. Později se využíval jako jezdecké zvíře při koridách, kde byl velmi oblíbený. Dnes jsou to všestranní jezdečtí koně s nadáním pro drezúru.

 

 

Arabský plnokrevník

Holandský teplokrevník

Název plemene: Holandský teplokrevník

Původ: Nizozemí
Typ: teplokrevník
KVH: 155 – 165 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník


Historie
Jeho předky byli koně plemene Groningen, Gelderland, anglický plnokrevník, trakénský a oldenburgský teplokrevník. Holandský teplokrevník je poměrně mladé plemeno, avšak jeho chov je velmi přísný. Pomocí náročných zkoušek jsou vybíráni jen ta nejlepší chovná zvířata. Tím se z holandského teplokrevníka stal velmi kvalitní sportovní kůň vyhledávaný mnoha jezdci pro různé disciplíny.


Povaha
Holandský teplokrevník je inteligentní, poslušný, dobře ovladatelný a učenlivý kůň. Má přirozené nadání pro parkúr i drezúru.

Konstituce
Líbiví koně s hlavou plnokrevného typu. Krk je svalnatý, hrudník je hluboký. Hřbet je rovný a pevný s dobře osvalenou zádí. Končetiny jsou pevné s výraznými klouby a tvrdými kopyty.
Srst může být bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku dorůstají 155 – 165 cm.

Využití
Holandský teplokrevník je všestranné sportovní plemeno. Prosadil se především v parkúrovém skákání, kde získal mnoho úspěchů. Je také dobrý v drezúře, méně se hodí pro military.

Holštýnský teplokrevník

Název plemene: Holštýnský teplokrevník

Původ: Německo
Typ: teplokrevník
KVH: 160 – 170 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník


Historie
Původ plemene se datuje do 13. století, kdy se křížili němečtí, španělští a arabští koně. V této době to byly koně mohutnější stavby, vhodní pro zemědělské práce i pro vojenskou jízdu. V 17. století to byli oblíbení kočároví koně. Jeden z bílých hřebců té doby, Mignon, byl zakladatelem linie bílých holštýnů, které využíval i anglický dvůr až do minulého století. V 19. století se křížili s anglickými plnokrevníky a yorkshirskými kočárovými koňmi, čímž se tělesná konstituce zlehčila a vznikli tak všestranní jezdečtí koně.


Povaha
Mají přátelskou povahu a mírný temperament. Jsou soutěživí, učenliví a ochotní. Také jsou silní a vytrvalí a jsou výborní skokani. Jsou spolehliví a dobře ovladatelní.

Konstituce
Hlava je plnokrevného typu, krk mírně klenutý. Hrudník je hluboký, lopatky umožňují plynulý pohyb. Hřbet je delší se svalnatou zádí. Končetiny jsou kratší, pevné a suché s dobrými kopyty.
Srst je většinou hnědá, ale mohou být i bělouši, ryzáci a vraníci. V kohoutku dorůstají průměrně 160 – 170 cm

Využití
Holštýni jsou velmi dobří sportovní koně, kteří se prosadili v parkúrovém skákání. Využívají se i v drezúře a méně v military.

Oldenburský teplokrevník

Název plemene: Oldenburgský teplokrevník

Původ: Německo
Typ: teplokrevník
KVH: 165 – 175 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník


Historie
Počátky plemene sahají do 17. století. Původně to byl velký kočárový kůň využívaný i v zemědělství. Jeho předci byli španělští, neapolští a východofríští koně. Významný byl bílý španělský hřebec Kranich. První oldenburgové byli pravděpodobně podobní kladrubskému koni. V 18. století se křížili s berbery, anglickými plnokrevníky a Norfolk Roadstery. Tím vzniklo lehčí jezdecké zvíře používané v armádě. Na konci 19. století byli opět použiti angličtí plnokrevníci, clevelandští hnědáci, hannoverští teplokrevníci a normandští koně. Tím vznikl oldenburg dnešního typu. Během světových válek však utrpěl velké ztráty a proto byli opět použiti angličtí plnokrevníci. Vznikl tak všestranný sportovní a jezdecký kůň.


Povaha
Oldenburg je přátelský, ochotný, učenlivý a dobře ovladatelný. Je také siný s nadáním pro parkúr i drezúru. Má energický temperament.

Konstituce
Tělesný rámec je mohutnější než u ostatních teplokrevníků. Hlava je líbivá, někdy klabonosá, krk je svalnatý, plece silné a lopatky mírně skloněné. Hrudník je hluboký, hřbet delší a rovný. Záď je svalnatá, končetiny jsou pevné s dobrými klouby a kvalitními kopyty.
Srst může být bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku mívají 165 – 175 cm.

Využití
Oldenburgský teplokrevník je velmi dobrý skokan dosahující velké úspěchy. Je úspěšný i v drezúře a při křížení s anglickými plnokrevníky vznikne výdorný kůň pro military. Dodnes je využíván i jako kočárový kůň.

Morgan

Název plemene: Morgan

Původ: USA
Typ: teplokrevník
KVH: 145 – 155 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník, plavák, palomino


Historie
Morgan má velmi zajímavou historii. Jeho předek je jediný hřebec neznámého původu Figur, později přejmenován na Justin Morgan. Tento hřebec měl v sobě krev anglického a arabského plnokrevníka, fríského koně a welšského koba. Měl velmi výrazné rysy, které předával všem svým potomkům a založil tak nové plemeno jménem morgan. Narodil se roku 1793 ve Springfieldu, měřil pouhých 140 cm, ale vyhrál všechny jezdecké i vozatajské soutěže, na které přišel.


Povaha
Morgan je velmi energické zvíře, je silný a vytrvalý. Někdy však bývá tvrdohlavý a potřebuje důkladný výcvik. Je také inteligentní a odvážný.

Konstituce
Hlava je atraktivní, krk je svalnatý a mírně klenutý. Hrudník je široký, hřbet je krátký. Záď je rovná s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou pevné s nevýraznými klouby a dobrými kopyty.
Morgani mají charakteristický postoj se zadními končetinami daleko za tělem.
Srst může mít kteroukoli barvu kromě strakaté. V kohoutku dorůstají 145 – 155 cm.

Využití
Morgan je oblíbený rekreační kůň v USA. Je používán i v zápřeži a jezdeckých soutěžích. Využívá se také v chovu jiných plemen.

Achal-teke

Název plemene: Achal-teke

Původ: Turkmenistán
Typ: teplokrevník
KVH: 145 - 155 cm
Barvy: hnědák, plavák, palomino, vždy s kovovým leskem


Historie
Velmi staré plemeno vyšlechtěné turkmenskými kmeny, využívané již před 2 500 lety. Využívalo se ve válkách jako jezdecký kůň, ale také jako výborný, vytrvalý běžec vhodný pro dostihy. I slavný Bukefalos, kůň Alexandra Velikého, měl v sobě pravděpodobně krev achalů.
Plemeno vzniklo křížením starých asijských koní. Pravděpodobně mají i arabskou krev. Pro svou ušlechtilost a vytrvalost byli tito koně vyhledáváni nejen jako vynikající váleční koně, ale i jako jezdečtí koně čínských císařů.


Povaha
Achal-teke je těžko ovladatelný kůň s vlastní hlavou, živý, pozorný. Je však nebojácný a věrně slouží svému pánu. Je učenlivý, ale potřebuje dobrý výcvik. Hřebci jsou temperamentnější a nesnášenliví, naopak klisny bývají klidné a mírné.

Konstituce
Toto plemeno má jinou stavbu těla, než klasičtí západní koně.
Achalové jsou štíhlí, mají jemnou hlavu a vysoko posazený krk. Sklon lopatek umožňuje pohodlný chod. Hrudník je hluboký, ale úzký. Záď je mírně skloněná, svalnatá a silná. Končetiny jsou dlouhé, suché s kvalitními kopyty. Žíně jsou jemné a řídké, což jim dodává sametový vzhled. Na těle téměř nemají podkožní tuk.
Srst je jemná, sametová s kovovým leskem. Mohou být hnědáci, plaváci, ojediněle i palomina nebo špinaví bělouši. Kohoutková výška se pohybuje mezi 145 a 155 cm.
Díky zemi svého původu jsou tito koně neobyčejně vytrvalí a nenároční na potravu. Bez problému zvládají extrémní horko i zimu.

Využití
Achaltekinští koně jsou všestranná jezdecká zvířata. Využívají se v dostizích, parkúrech, drezúře i ve vytrvalostním ježdění. Zvláštností je způsob nesení hlavy, tzv. nad kolmicí díky vysokému posazení krku.

Norik

Název plemene: Norik

Původ: Rakousko
Typ: chladnokrevník
KVH: 155 – 170 cm
Barvy: hnědák, ryzák, strakáč


Historie
Norik pochází z rakouských Alp a jeho minulost sahá až do dob Římanů. Ve středověku to byli oblíbení váleční koně. Jeho předci byli španělští, neapolští a burgundští koně. Poté se norici využívali i v zemědělství a v 18. století byli přikříženi teplokrevníky. Tak vznikli výborní koně pro armádu. V nezměněné formě se norik chová dodnes.


Povaha
Norik je dobromyslný, klidný a poslušný chladnokrevník. Je pracovitý a silný. Je také odolný a nenáročný.

Konstituce
Hlava je těžší, krk je krátký a svalnatý. Plece jsou silné, lopatky skloněné. Hrudník je hluboký a klenutý. Hřbet je rovný a silný, záď svalnatá s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou pevné, suché s rousy.
Srst je většinou ryzá nebo skvrnitá, mohou být i hnědáci. V kohoutku měří 155 – 170 cm.

Využití
Norik byl šlechtěn jako pracovní plemeno v zemědělství a později používán armádou. Dnes se norik využívá v tahu a jako spolehlivý jezdecký kůň.

Shirský kůň

Název plemene: Shirský kůň

Původ: Velká Británie
Typ: chladnokrevník
KVH: 170 – 180 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník


Historie
Plemeno vzniklo během 17. století ve Velké Británii, Jeho předci byli místní, flanderští a fríští koně. Vzniklo plemeno s názvem English Black. Potom se do chovu zařadil hřebec Blind Horse a dal plemeni dnešní vzhled. Shirský kůň se stal velmi populární. Během světových válek se ale jeho počty snížily a obnoveny byli hlavně díky pivovarům, kteří si ho vybrali pro reprezentativní účely. Shirský kůň je dnes znám jako největší plemeno koně světa.


Povaha
Shirský kůň je mírný, ochotný a poslušný. Je dobře ovladatelný a nesmírně silný. Často se vyobrazuje s malými dětmi, což zdůrazňuje jeho laskavou povahu.

Konstituce
Hlava je líbivá, obvykle klabonosá, krk je svalnatý s výrazným hřebenem. Hrudník je hluboký, hřbet rovný a pevný, záď kulatá s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou delší, silné s dobrými klouby, bohatými rousy a kvalitními kopyty.
Srst bývá většinou tmavá, mohou však být i bělouši a ryzáci. V kohoutku měří 170 – 180 cm.

Využití
Shirský kůň byl populární pracovní kůň, dnes se využívá pro reprezentativní účely. I přes svou stavbu je také dobrým jezdeckým koněm.

Daleský pony

Název plemene: Daleský pony

Původ: Velká Británie
Typ: pony
KVH: 145 cm
Barvy: hnědák, vraník


Historie
Je podobný fellskému ponymu a má také stejné předky. Daleský pony je staré plemeno, které pochází se starofríského koně. Poté se křížil s velkým množstvím dalších plemen, od kterých získal svou sílu a vytrvalost. Byl používán k nošení rud z dolů v oblasti Northumberland a Durham i v zemědělství. Později byl křížen i s welšskými koňmi, konkrétně s hřebcem Comet.


Povaha
Daleští ponyové jsou klidní, vytrvalí a silní koně. Jsou citliví, dobře ovladatelní a mimořádně pracovití. Jsou také učenliví a narozdíl od většiny poníků mají laskavou povahu.

Konstituce
Hlava je líbivá, krk je krátký a silný. Hřbet je osvalený, záď krátká s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou krátké, silné s kvalitními kopyty. Žíně i rousy jsou husté.
Srst je výhradně černá nebo hnědá, výška v kohoutku je průměrně 145 cm.

Využití
Daleský pony je pracovní plemeno. Dnes se však využívá jako jezdecký pony v turistickém a rekreačním ježdění. Velkou oblibu má také ve vozatajských soutěžích, kde je velmi pohotový a dobře ovladatelný.

Islandský pony

Název plemene: Islandský pony

Původ: Island
Typ: pony
KVH: 127 – 135 cm
Barvy: kterákoliv


Historie
Jeho předci jsou keltští poníci přivezení na Island Vikingy v 9. století. Díky izolaci Islandu nebyl islandský pony po staletí ovlivněn žádným jiným plemenem a to z něj dělá jednoho z nejčistších plemen světa. Přesto v 11. století byly pokusy zkřížit islandské koně s arabskými plnokrevníky. Výsledky byly však fatální a proto se od té dob islandští poníci nesmí křížit s jinými plemeny.


Povaha
Islandští poníci jsou dobromyslní, přátelští, dobře ovladatelní. Jsou také velmi silní a vytrvalí. V horském terénu mají jistý chod. Vynikají svou nenáročností, skromností a pracovitostí.

Konstituce
Hlava je velká, krk krátký a silný. Hřbet je kratší a rovný, záď skloněná s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou pevné, kopyta tvrdá a kvalitní. Žíně jsou husté.
Srst je většinou ryzá, ale může mít kteroukoli barvu včetně strakatosti. V kohoutku dorůstají 127 – 135 cm.

Využití
Islandští poníci jsou všestranní koně využívaní v zemědělství i jako jezdečtí poníci. Mají speciální čtyřdobý chod tölt, který je velmi pohodlný a jezdci díky němu mohu překonávat velmi velké vzdálenosti.

 Mérenský kůň

Název plemene: Mérenský kůň

Původ: Francie
Typ: pony
KVH: 132 - 148 cm
Barvy: černá


Historie
Toto plemeno je známo též pod názvem Ariéžský kůň. Pochází z francouzských hor. Mérenský kůň je velmi staré plemeno, pravděpodobně potomek původních divokých koní. Později bylo ovlivněno orientální krví arabských a berberských koní. Na začátku 20. století začal cílený chov původně zdivočelých koní a roku 1948 byla založena plemenná kniha.


Povaha
Tito koně jsou neuvěřitelně odolní, mrštní a v hornatém terénu se pohybují s naprostou jistotou. Povahu mají laskavou, vstřícnou, jsou vhodní jako rekreační koně i jako jezdečtí poníci pro děti.

Konstituce
Hlava je líbivá, uši malé, žíně jsou bohaté a zvlněné. Krk je krátký. Stavba těla je mohutná, hrudník hluboký, hřbet dlouhý a svalnatý, záď skloněná a ocas nízko nasazený. Končetiny jsou krátké, pevné, kopyta tvrdá a kvalitní, takže se nemusí kovat.
Srst je výhradně černá, v kohoutku mívají 132 - 148 cm.

Využití
Mérenský kůň se využívá jako pracovní plemeno do míst, kam se nedostane traktor, jsou dobří soumaři a stéle oblíbenější jezdečtí koně pro děti i dospělé. Chody mají pohodlné a jen tak se neunaví.

 Shetlandský pony

Název plemene: Shetlandský pony

Původ: Skotsko
Typ: pony
KVH: 105 cm
Barvy: jakákoliv


Historie
Shetlandský pony vznikl na Shetlanských ostrovech a jeho původ není znám. Jeho předci byli pravděpodobně původní divocí poníci. Je možné, že později byli ovlivněni i keltskými poníky. Patří k nejsilnějším poníkům a proto se hojně využíval v zemědělství, v dolech i jako soumar. Shetlandský pony se stal velmi populární v USA, kde vyšlechtili jeho mohutnější formu zvanou americký shetland.


Povaha
Shetlandký pony bývá někdy tvrdohlavý, v zásadě je však přátelský, ochotný a pracovitý. Je také velmi silný, vytrvalý a odolný. Pro svou výšku i povahu je vhodným poníkem pro děti.

Konstituce
Hlava je líbivá a široká, krk je kratší, svalnatý a klenutý. Hrudník je hluboký, hřbet kratší a pevný, Záď kulatá a svalnatá. Končetiny jsou kratší, pevné s dobrými klouby a kvalitními kopyty. Žíně jsou velmi husté.
Srst může mít jakoukoliv barvu, v kohoutku nepřesahují výšku 105 cm.

Využití
Shetlandský poník byl původně velmi všestranné zvíře. Využívalo se v zemědělství, k tahu i jako nákladní poník. Dnes je oblíbený sportovní poník pro děti.

 Welšský pony sekce A

 

Název plemene: Welšský pony sekce A

Původ: Velká Británie
Typ: pony
KVH: 120 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník


Historie
Welšský pony sekce A je nejstarší britské plemeno poníků. Jeho původ sahá až do doby Julia Caesara, který založil hřebčín u jezera Baly. Pravděpodobně také nechal tyto poníky křížit s arabskými plnokrevníky. Sekce A je ze všech welšských ponyů nejmenší a pravděpodobně i nejstarší. Na začátku 20. století byla založena plemenná kniha. V ní figuruje i jeden z nejvýznamnějších hřebců Dyoll Starlight.


Povaha
Welšský pony sekce A je odolný, vytrvalý a skromný. Je také laskavý, mírný, učenlivý a vhodný k dětem.

Konstituce
Hlava je líbivá s arabskými rysy, krk je svalnatý, hrudník hluboký. Hřbet je delší a pevný, záď je rovná s vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou kratší, dobře osvalené s kvalitními kopyty.
Srst může být bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku nemají více než 120 cm.

Využití
Welšský pony sekce A je výborný poník v zápřeži i jako jezdecký koník pro děti. Je také neocenitelný v chovu ostatních plemen.

 Appaloosa

Název plemene: Appaloosa

Původ: USA
Typ: westernový kůň
KVH: 140 - 155 cm
Barvy: skvrnité


Historie
Appaloosy jsou potomky španělských koní. Plemeno vzniklo díky chovu Indiánů kmene Nez-Percé. Jako vůbec první indiánský kmen zahájili cílený chov již v 16. století. V 18. století měli stáda prvotřídních koní. V 19. století toto plemeno téměř vyhynulo. Teprve ve 30-tých letech 20. století skupina chovatelů tyto koně zachránila.
Dnes jsou appaloosy velmi populární jezdečtí a rekreační koně. Za to však musí zaplatit křížením s jinými plemeny a postupnou ztrátou původních vlastností.


Povaha
Appaloosy jsou přátelští a poslušní. Jsou energičtí a silní. Také jsou učenliví a velmi obratní v obtížném terénu. Díky svému původu mají dobrý orientační smysl, umí si najít vodu a bránit se před přirozenými nepřáteli.

Konstituce
Hlava je malá s rovným profilem, oko má dobře viditelnou duhovku. Krk je dlouhý, svalnatý a vysoko nasazený, hrudník hluboký. Hřbet je krátký, záď kulatá a výrazně osvalená. Žíně jsou jemné a kratší. Končetiny jsou svalnaté, kopyta pevná.
Srst je většinou ryzá, strakatá. Rozlišujeme několik vzorů: snowflake, leopard, frost, marble, spotted blanket. Kůže je v okolí tlamy a očí skvrnitá.
V kohoutku mívají 140 – 155 cm

Využití
Tito koně jsou využíváni především jako westernoví koně a pro práci s dobytkem, ve které vynikají pro svoji mrštnost a sílu. Používá se i v rekreačním ježdění díky svým pohodlným chodům. Je možné je vidět i při parkúru a drezúře. Jsou vhodní i jako vytrvalostní koně.