Smysly koníka
Smysly koně
Mají-li koně ve volné přírodě přežít, musí spoléhat především na své smysly - zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Zrak a sluch je varují před blížícím se nebezpečím, chuť a čích jim napomáhají odhalit nevhodnou potravu. Domestikací došlo k postupnému otupení některých smyslů (např. kůň neprchá, když uvidí nebo uslyší automobil). Nicméně jeho smysly zůstávají nadále citlivé, proto můžeme koně označit za velmi ostražité zvíře. Kůň někdy reaguje i na podněty, které člověk nevnímá. Často můžeme slyšet, že koně mají i šestý smysl, ve skutečnosti se však jedná o dokonalou souhru všech výjimečně citlivých smyslových orgánů.
Zrak - oko
Kůň má jiný zrakový potenciál než člověk. Oči má umístěné po stranách hlavy, což má dva následky. Jednak vnímá každým okem jiný obraz a jednak je mu umožněno vidět skoro vše kolem sebe bez nutnosti otočení hlavy. Souběžné vidění obou očí nastává jen v místě kde se polokruhy zorných polí překrývají (bifokální vidění). Kůň však vnímá ostře pouze malou část svého zorného pole. Přímo před sebou a za sebou má slepé body. V momentě odskoku nevidí kůň překážku ostře. Kůň také nevidí, co stojí přímo za ním. Šikmo za sebou kůň něco vidí, ale aby mohl přesněji zaostřit, musí zvednout hlavu a otočit se. Zrak koně dosahuje několika set metrů. To, co se děje ve větší vzdálenosti, vnímá kůň především vynikajícím sluchem a čichem. Kůň nerozlišuje hloubkovou perspektivu. Proto se může někdy nečekaně polekat kousku papíru nebo stínu. Nejčastější příčinou lekavé reakce koně je právě to, že něco dobře neviděl. koně proto netrestáme, ale snažíme se ho uklidnit a přesvědčit o tom, že se neději nic mimořádného. Dnes jsme přesvědčeni, že kůň rozlišuje některé barvy, například červenou, zelenou, žlutou a modrou. Zdá se, že žutou barvu vnímá nejlépe.
Sluch - uši Kůň slyší několikanásobně lépe než člověk. Svými pohyblivými ušními boltci neustále zachytává různé okolní zvuku. Zvedne-li kůň náhle hlavu, napne svaly na krku a natočí uši dopředu... zřejmě uslyšel něco, co ho vyrušilo. Uslyší-li kůň podezřelé zvuky, jako např. psí štěkot, posoudí míru nebezpečí zvednutím a otočením hlavy směrem ke zdroji zvuku. V takovémto případě se nikdy neotáčí celým tělem, neboť je lépe připraven k případnému útěku. Sluch hraje také roli při orientaci koně ve tmě. Zvuky přicházející z dálky a klapot vlastních kopyt způsobují, že se kůň ve tmě orientuje daleko lépe než člověk. Kůň také brzy dobře rozezná hlas svého pána Čich - nozdry Koně mají velmi vyvinutý čichový orgán. Jsou schopni velmi dobře rozlišit různé pachy. Kůň například ucítí jiné koně na pastvině i přes velkou vzdálenost. Když ucítí něco zvláštního, můžeme často vidět, že zvedne nozdry a zároveň zvedne a obrátí naruby vrchní pysk. To nazýváme flemování. Hřebci často flémují, když větří klisnu. Také vodu a potravu zkoumají koně čichem. Pokud jim nevoní, potravu ani vodu nepřijmou. Čich hraje také důležitou roli v sociálním životě koní. Nový jedinec je druhými vždy důkladně očichán a naopak. Jednou zažitý pach svého stádového druha kůň již nikdy nezapomene bez ohledu na to, zda-li mu je, či není sympatický. Chuť - jazyk Chuťový orgán slouží koním pro rozlišení jedovatých a neškodných rostlin. proto na pastvině nechávají jedovaté části rostlin, například pryskyřníku, netknuté. Tak jako lidé mají i koně některé chutě rádi, a jiné neradi. Hořkou nebo kyselou chuť většinou koně odmítají. Všeobecně se dá říct, že nejraději mají chuť sladkou, ale kyselé jablko určitě neodmítnou. Často si oblíbí i peprmintovou příchuť, neboť si ji spojují se sladkou odměnou. Rádi také olizují kousky soli. Hmat - kůže Hmat koně je velmi dobře vyvinut, kožní hmatová tělíska (receptory) jsou rozmístěna po celém těle. Kůň ucítí i nejjemnější dotek. Mouchu, která usedne na jeho kůži, odežene zachvěním podkožních svalů. Dlouhými hmatovými brvami na horním a dolním pysku a kolem očí prověřují své nejbližší okolí. Většině koní je příjemné jemné podráždění kůže, zejména na nose a pod bradou.
